Dne 21. října 2011 se vydala první dvojice družic navigačního systému Galileo na oběžnou dráhu na ruské raketě Sojuz, která odstartovala z evropského kosmodromu ve Francouzské Guayaně.
Uvedení ruské rakety Sojuz 2 na evropský kosmodrom představovalo důležitý mezník ve strategické spolupráci v oblasti kosmické dopravy mezi Evropou a Ruskou federací. A také úžasnou novou příležitost pro ESA.
Raketa ESA Ariane 5 na kosmodromu splňovala všechny požadavky na vynášení rozměrných družic, zatímco raketa ESA Vega – v té době stále ve vývoji – měla zajišťovat služby pro trh malých družic. V této situaci bylo konstatováno, že spolehlivý ruský Sojuz může konsolidovat evropský přístup do vesmíru pro družice střední velikosti, a tak doplnit již vyvinuté či vyvíjené nosiče ESA Ariane 5 a Vega. To v konečném důsledku zvýší flexibilitu startovních služeb z evropského kosmodromu.
Navíc ruský kosmický program získá další příjem z vynášení družic a sond z jednoho z nejatraktivnějších a nejlépe umístěných vypouštěcích zařízení na světě, z evropského kosmodromu ve Francouzské Guayaně.
Evropský kosmodrom se nachází pět stupňů severně od rovníku, což dovoluje realizaci celé řady misí startujících východním nebo severním směrem. Rakety odtud vypouštěné těží z „efektu praku“, protože díky zemské rotaci mají při startu východním směrem už určitou rychlost. To výrazně zlepšuje nosnost raket Sojuz při startech z Francouzské Guayany ve srovnání s historickým kosmodromem Bajkonur.
V roce 2003 byl na zasedání Ministerské rady ESA v Paříži přijatý návrh na provoz rakety Sojuz z evropského kosmodromu. Sedm členských států ESA se zapojilo do programu (Belgie, Francie, Itálie, Německo, Rakousko, Španělsko a Švýcarsko), další spoluúčast přišla z Evropské unie a Arianespace. Tato spolupráce měla zajistit výstavbu startovacího komplexu, stejně jako adaptaci nosiče Sojuz na operační lety z Francouzské Guayany.
V únoru 2007 začala na evropském kosmodromu stavba startovací rampy pro Sojuz: zhruba 13 km severozápadně od vypouštěcích komplexů raket Ariane. Ruský personál dorazil do Francouzské Guayany v polovině roku 2008, aby sestavil startovní stůl, mobilní obslužnou věž, palivové systémy a testovací stavy.
Většina pozemního vybavení pro rakety Sojuz byla podobná těm na kosmodromu Bajkonur a na verzích nosiče (Sojuz STA a Sojuz STB) pro Kourou byly provedeny jen minimální modifikace. Jejich cílem bylo zachovat celkovou soudržnost v rámci evropského kosmodromu, dodržet platné evropské předpisy a vypořádat se s místními přírodními podmínkami.
Hlavní změnou v operačních procedurách na evropském kosmodromu ve srovnání s Bajkonurem byl integrační proces. Došlo totiž k instalaci mobilní obslužné věže chránící raketu před nepřízní počasí bezprostředně před startem a dovolující vertikální integraci horního kompozitu (tedy aerodynamického krytu s horním stupněm a vynášeným nákladem).
Komponenty nosiče pro premiérový let byly přivezeny ze St. Petersburgu do Francouzské Guayany lodí v listopadu 2009, následovala simulovaná předstartovní kampaň v dubnu a květnu 2011.
Stavba vypouštěcí rampy pro Sojuz byla oficiálně dokončena 7. května 2011 a evropský kosmodrom byl od té chvíle připravený na první start této rakety z Francouzské Guayany.
Dne 21. října 2011 Sojuz uskutečnil úvodní misi trvající 3 hodiny a 49 minut, při níž úspěšně vypustil dvojici družic Galileo a zahájil novou éru ve využívání evropského kosmodromu.
Dosud odtud vzlétlo 25 raket Sojuz. Mezi zaznamenáníhodné mise patří vědecké družice, satelity dálkového průzkumu Země nebo navigační družice ESA jako třeba Gaia, Cheops, Sentinel-1 a Galileo.
Následující start rakety Sojuz je z evropského kosmodromu plánovaný na listopad. Při něm se na střední oběžnou dráhu ve výšce 23222 km dostane dvojice družic Galileo. Ty se přidají k dosavadní konstelaci 26 satelitů Galileo, která už je na orbitě a která celosvětově poskytuje navigační služby IS (Initial Services).
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
