Toto není éterická krajina časem zapomenutých hrobů. Tyto sazemi zabarvené prsty se nikam nenatahují. Tyto sloupy, plné plynu a prachu „skrývají“ hvězdy, které se po tisíce let pomalu formují. Kosmický teleskop Jamese Webba (James Webb Space Telescope, JWST), který je společným projektem NASA, ESA a kanadské CSA pořídil tento pohled plný prachu zobrazující Sloupy stvoření v blízkém infračerveném světle. Nabídl nám tak nový pohled na známý útvar.
Proč infračervené světlo ve střední oblasti evokuje tak ponurou a mrazivou náladu na obrázku Webbova přístroje MIRI (Mid-Infrared Instrument)? Scénu totiž zakrývá mezihvězdný prach. A zatímco infračervené světlo ve středním pásmu nám odhaluje detaily, tak hvězdy nejsou na těchto vlnových délkách dostatečně jasné, aby byly patrné. Místo toho jsou vidět sloupy plynu a prachu v olověném odstínu, u nichž je naznačena probíhající aktivita uvnitř.
V této oblasti vznikly tisíce a tisíce hvězd. Zřetelně je to vidět na nedávném snímku pořízeném jiným přístrojem Webbova teleskopu, kamerou NIRCam (Near-Infrared Camera). Ovšem na fotografii MIRI většina hvězd chybí. Proč tomu tak je? Mnoho nově vzniklých hvězd již není obklopeno dostatečným množstvím prachu, aby byly patrné ve středním pásmu infračerveného světla. Jinými slovy: přístroj MIRI „vidí“ pouze ty mladé hvězdy, které ještě neshodily své „prachové pláště“. To jsou ony karmínové koule směřující k okrajům sloupů. Naproti tomu modré hvězdy, které jsou na scéně také patrné, jsou starší a už se zbavily většiny vrstev plynu a prachu.
Střední infračervené spektrum exceluje v odhalování plynu a prachu v extrémních detailech. Stejně tak je nezaměnitelné skrze pozadí. Nejhustší oblasti prachu jsou nejtmavší odstíny šedé. V červené oblasti směřující vzhůru, která má tvar písmene „V“ (jako sova s roztaženými křídly), je prach rozptýlený a chladnější. Všimněte si, že nejsou vidět žádné galaxie v pozadí: mezihvězdné médium coby nejhustší část disku Mléčné dráhy je příliš „nafouklé“ plynem a prachem na to, aby umožnilo jejich vzdálenému světlu proniknout.
Jak rozlehlá je tato krajina? Podívejte se na nejvyšší sloup a sjeďte k jasně červené hvězdě na jeho konci jako po násadě koštěte. Tato hvězda a její prachové okolí je větší než celá naše Sluneční soustava.
Scéna byla poprvé fotografována Hubbleovým kosmickým teleskopem, což je společný projekt NASA a ESA, v roce 1995. A znovu pak v roce 2014. Ovšem mnohé světové observatoře – jako třeba Herschelův teleskop ESA – se na tuto oblast také zaměřily. Každý pokročilý přístroj nabízí vědcům úžasné nové detaily o této oblasti, která doslova přetéká hvězdami. S každým dalším pozorováním získávají astronomové nové informace a prostřednictvím probíhajícího výzkumu stále lépe a lépe rozumí této oblasti, v níž vznikají hvězdy. Každá nově pořízená fotografie v nové oblasti vlnové délky světla a každý nový přístroj přinese zpřesňující informace o plynu, prachu a hvězdách, což pak zpětně umožňuje vytvářet modely toho, kterak přesně vznikají hvězdy. Díky novému snímku pořízenému přístrojem MIRI nyní mají astronomové data ve středním infračerveném spektru s vyšším rozlišením než kdykoliv předtím. Mohou tak provést mnohem přesnější analýzu prachu, takže vytvoří úplnější trojrozměrný model této vzdálené oblasti.
Sloupy stvoření leží v rozsáhlé Orlí mlhovině, která je od nás vzdálená 6500 světelných let.
Webb je největším a nejsilnějším teleskopem, který se kdy vydal do vesmíru. V rámci smlouvy o mezinárodní spolupráci poskytla ESA dopravní službu pomocí rakety Ariane 5. Ve spolupráci s partnery byla ESA zodpovědná za vývoj a kvalifikaci úprav Ariane 5 na let s teleskopem a za zajištění dopravní služby u společnosti Arianespace. ESA také poskytla klíčový spektrograf NIRSpec a polovinu přístroje pro pozorování ve středním infračerveném spektru MIRI, který byl navržené a postavený konsorciem evropských institucí (MIRI European Consortium) ve spolupráci s Laboratoří tryskových pohonů a Arizonskou univerzitou. Webbův teleskop je mezinárodním projektem NASA, ESA a kanadské CSA (Canadian Space Agency).
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
