Vypouštěcí rampa rakety Ariane 6 na evropském kosmodromu ve Francouzské Guayně přivítala první kus nové těžkotonážní rakety ESA. Model Ariane 6 pro kombinované testy bude použitý pro ověření celé rampy pro předstartovní přípravu před premiérovým letem tohoto nosiče.
Ke kombinovaným testům patří tankování nádrží a jejich vyprazdňování po případném odkladu letu, automatická sekvence odpočítávání a odpojování ramen pro přívod kryogenních látek, stejně jako jejich zatažení během simulovaného startu.
Tyto testy proběhnou pod vedením ESA, přičemž je uskuteční integrované týmy ESA, ArianeGroup a francouzské kosmické agentury CNES.
Model Ariane 6 pro kombinované testy je velmi věrnou kopií letového hardware. Skládá se ze základního a horního stupně, které tvoří středové jádro. Dále pak ze tří pylonů tvarovaných jako pomocné motory na tuhá paliva a čtvrtého věrně vyvedeného, leč inertního, motoru na tuhá paliva.
Model Ariane 6 pro kombinované testy byl umístěný na k tomuto účelu vyrobenou montážní plošinu, kde byl celý proces realizovaný v horizontální poloze. Automatické zařízení pak přeneslo středový stupeň na startovací plošinu a zde za pomoci jeřábu a mobilní obslužné věže jej umístilo do vertikální pozice.
„Tento klíčový mezník je základním stavebním kamenem ověření konceptu integrace Ariane 6, který je sám o sobě počátkem tohoto úžasného dobrodružství. To, že jsme se dostali až k němu, je velkou pýchou a zároveň ohromným motivátorem pro týmy Ariane 6,“ konstatuje mechanický inženýr ESA Jérôme Crubilhé.
Před příjmem středového stupně prošly systémy startovací rampy širokou paletou testů, jejichž cílem bylo prověřit „kryogenní propojovací systém“ přivádějící do rakety kapalný vodík (o teplotě mínus 253 stupňů Celsia) a kapalný kyslík (mínus 183 stupňů Celsia), který zajistí natankování nosiče v kritických okamžicích před vzletem. Systém zároveň musí zajišťovat dodávky hélia a dusíku, kteréžto jsou využívané pro proplachování a čištění.
Tyto systémy jsou navržené tak, aby zůstaly připojené k raketě do nejposlednějších okamžiků před startem. Metoda ovšem vyžaduje přesnou choreografii velkých mechanických systémů, na druhé straně ale má mnoho výhod. Třeba tu, že zvyšuje spolehlivost nosiče eliminací části vybavení, která není přímo potřebná k letu. Výsledkem je redukce suché hmotnosti rakety a snížení ceny.
Odpojení v poslední chvíli také eliminuje potřebu vyčištění některých linek, která byla u Ariane 5, což opět snižuje opakující se náklady a suchou hmotnost rakety.
Ředitel kosmické dopravy v ESA Daniel Neuenschwander k tomu uvádí: „Jsem opravdu potěšený, když vidím jasný pokrok směrem k prvnímu letu. Ariane 6 bude znamenat novou éru ve spolehlivé, konkurenceschopné a nezávislé evropské kosmické dopravě.“
„Ariane 6 je také základem pro další vývoj, který bude představovat evropskou bránu do vesmíru ve třicátých letech.“
Ariane 6 je modulární nosná raketa využívající dva nebo čtyři přídavné motory P120C, a to v závislosti na požadavcích konkrétní mise. Motory P120 přitom mají v evropském kosmickém programu dvojí roli, protože slouží též jako první stupně nové rakety ESA Vega-C.
Restartovatelný motor Vinci, který pohání horní stupně, umožňuje Ariane 6 dopravovat více nákladů na různé oběžné dráhy při jednom startu. Po oddělení nákladu zajišťuje finální zážeh odstranění horního stupně z oběžné dráhy, takže ten nerozšiřuje množství kosmické tříště v kosmickém prostoru.
Vývoj Ariane 6 je řízený a financovaný ESA, která také funguje jako systémový architekt. ArianeGroup je zodpovědná za návrh a je hlavním průmyslovým kontraktorem pro systém nosiče. Francouzská kosmická agentura CNES je pak hlavním kontraktorem pro startovací komplex Ariane 6 na evropském kosmodromu. Společnost Arianespace je poskytovatelem startovacích služeb Ariane 6.
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
