Sonda Solar Orbiter uskutečnila první blízký průlet u Slunce


Sonda pro průzkum Slunce ESA Solar Orbiter uskutečnila první blízký průlet u naší mateřské hvězdy v polovině června. Přiblížila se na 77 miliónů k jejímu povrchu: to je přibližně na polovinu vzdálenosti Slunce a Země.

V týdnu následujícím po tomto první průletu perihéliem, tedy místu oběžné dráhy nejvíce se přibližujícímu ke Slunci, otestují vědci všech deset palubních přístrojů mise. Včetně šesti palubních teleskopů, které budou společně získávat snímky naší mateřské hvězdy z bezprostřední blízkosti. Podle projektového vědce mise Solar Orbiter v ESA Daniela Müllera budou snímky zveřejněny v polovině následujícího měsíce a půjde o nejbližší fotografie Slunce, jaké jsme kdy pořídili.

„Nikdy jsme nedokázali pořídit snímky Slunce z větší blízkosti než tentokrát,“ konstatuje Daniel Müller. „Snímky ve vyšším rozlišení už sice pořízené byly; získal je třeba čtyřmetrový teleskop Daniel K. Inouye Solar Telescope na Havaji počátkem letošního roku. Ale ze Země, kde je mezi teleskopem a Sluncem atmosféra, lze studovat mnohem menší část slunečního spektra, než přímo z vesmíru.“

Sonda NASA Parker Solar Probe vypuštěná v roce 2018 přitom uskutečňuje těsnější průlety u Slunce. Jenže není vybavena teleskopy, které by byly schopné naši mateřskou hvězdu přímo pozorovat.

„Naše ultrafialové teleskopy mají stejné prostorové rozlišení jako ty na observatoři NASA SDO (Solar Dynamic Observatory), která pořizuje snímky s vysokým rozlišením Slunce z oběžné dráhy v blízkosti Země. Ovšem protože jsme s naší sondou nyní na polovině vzdálenosti ke Slunci, mají naše snímky při průletu perihéliem dvojnásobně lepší rozlišení, než záběry SDO,“ uvádí Daniel Müller.

Hlavním cílem těchto úvodních pozorování je přitom prokázat, že palubní přístroje sondy Solar Orbiter jsou připravené na budoucí vědecká pozorování.

„Poprvé budeme schopni dát dohromady snímky ze všech našich teleskopů a uvidíme tak, jak se data z různých částí Slunce jako je jeho povrch, vnější atmosféra nebo širší heliosféra, navzájem doplňují,“ vysvětluje Daniel Müller.

Vědci také budou analyzovat data ze čtyř přístrojů pro přímé měření v okolí sondy, které mapují třeba magnetické pole nebo částice tvořící sluneční vítr.

„Je to poprvé, co přístroje pro přímé měření pracují takto blízko Slunce. Tím nám nabízejí unikátní pohled na strukturu a složení slunečního větru,“ doplňuje projektový vědec mise Solar Orbiter v ESA Yannis Zouganelis. „Pro přístroje přímého měření toto ovšem není test, od nich už očekáváme nové a úžasné výstupy.“

Sonda Solar Orbiter byla vypuštěna 10. února letošního roku a svoji komisní fázi letu dokončila 15. června. Nyní vstupuje do fáze přeletové, která bude trvat do listopadu 2021. Poté bude následovat hlavní vědecká fáze mise, během níž se sonda dostane až na 42 miliónů kilometrů ke Slunci. To je blíže, než se k naší mateřské hvězdě přibližuje planeta Merkur.

Sonda znovu dosáhne perihélia počátkem roku 2021. Během prvního blízkého průletu u Slunce během vědecké fáze mise, což bude někdy počátkem roku 2022, se k němu dostane na 48 miliónů kilometrů.

Operátoři mise Solar Orbiter následně využijí gravitaci Venuše, aby postupně vychylovali oběžnou dráhu sondy mimo rovinu ekliptiky. To je rovina, v níž planety obíhají kolem Slunce. Tento manévr dovolí sondě Solar Orbiter pozorovat Slunce z větších výšek a nabídne nám mj. pohled i na jeho polární oblasti. Právě studování aktivit polárních oblastí pomůže vědcům lépe pochopit magnetické pole Slunce, které stojí za vznikem slunečního větru – a ten má zase vliv na podmínky v celé Sluneční soustavě.

Protože sonda je nyní 134 miliónů kilometrů od Země, tak přenos všech v periheliu získaných snímků přes anténu o průměru 35 m v Malargüe (Argentina) bude trvat zhruba týden. Vědecké týmy pak zpracují snímky před tím, než je v polovině července uvolní pro veřejnost. Data z přístrojů přímého zkoumání budou k dispozici koncem letošního roku poté, co bude provedena pečlivá kalibrace všech jednotlivých senzorů.

„Každý den máme devítihodinové komunikační okno, jenže jsme v tuto chvíli velmi daleko od Země. Díky tomu je přenosová rychlost mnohem nižší, než byla v úvodních fázích mise, když jsme byli mnohem blíže naší planetě,“ uvádí Daniel Müller. „V pozdějších fázích mise musíme počítat s tím, že stahování dat z průletů bude trvat třeba i měsíce. Solar Orbiter je totiž opravdu výprava do hlubin vesmíru. Na rozdíl od misí realizovaných v blízkosti Země jsme ale schopni na palubě sondy uložit opravdu velké množství dat, která pak odvysíláme v okamžiku, kdy se dostaneme blíže domovu a kdy je spojení mnohem lepší.“

Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).

Rubriky