Společná sonda ESA a NASA Solar Orbiter zaznamenala největší kdy pozorovanou sluneční erupci zobrazenou na jednom snímku a navíc s plným slunečním kotoučem.

Sluneční protuberance jsou velké struktury spletitých magnetických siločar, které udržují husté koncentrace sluneční plazmy zachycené nad slunečním povrchem. Často mají podobu klenutých smyček. Často jsou spojené s výtrysky koronální hmoty, která – pokud směruje k naší planetě – může způsobit nemalé problémy až zkázu naší technologii a každodenním životům.

K nejnovější události došlo 15. února a roztáhla se na milióny kilometrů do kosmického prostoru. Výtrysk koronální hmoty nebyl směrovaný k Zemi. Ve skutečnosti putoval právě opačným směrem, od nás. Na části slunečního disku přivráceného k sondě – která se nyní přibližuje ke spojnici Země-Slunce – nejsou žádné známky erupce. Což znamená, že musela pocházet na straně od nás odvrácené.

Snímek byl pořízený kamerou FSI (Full Sun Imager) přístroje EUI (Extreme Ultraviolet Imager) sondy Solar Orbiter. FSI je navržený tak, aby mohl sledovat celý sluneční disk i během blízkých průletů u Slunce. Jako například během nadcházejícího průletu periheliem letos v březnu. Během největšího přiblížení 26. března, kdy se sonda přiblíží na vzdálenost 0,3 obvyklé vzdálenosti Slunce-Země, zaplní Slunce větší část zorného pole teleskopu. Aktuálně je kolem slunečního disku stále ještě dostatečná rezerva, což dovoluje FSI mít záběr asi 3,5 miliónu kilometru. To zhruba odpovídá pětinásobku poloměru Slunce.

Další kosmické teleskopy, jako je třeba družice SOHO realizovaná společně ESA a NASA, často pozorují podobnou sluneční aktivitu. Ale buď mnohem blíže ke Slunci, nebo naopak mnohem dále od něj, a to s pomocí stínítka, které blokuje záři slunečního disku a dovoluje detailní snímkování vlastní korony. Protuberance pozorovaná sondou Solar Orbiter je tak největší událostí svého druhu zachycenou jedním pohledem společně se slunečním diskem. To otevírá zcela nové možnosti, kterak tyto události spojovat právě se slunečním diskem. Souběžně přitom může družice SOHO získávat doplňující pohledy z větší vzdálenosti.

Událost sledovaly i další kosmické mise, a to včetně sondy NASA Parker Solar Probe. Ve druhé polovině února mají Solar Orbiter a Parker Solar Probe uskutečnit společná pozorování během průletu sondy Parker periheliem.

Dokonce i sondy, které nebyly zaměřené na pozorování Slunce, zaznamenaly výtrysk. Třeba společná sonda ESA/JAXA BepiColombo, která se v současnosti pohybuje poblíž oběžné dráhy Merkuru, detekovala masivní nárůst počtu elektronů, protonů a těžkých iontů.

A zatímco tato událost neposlala smršť smrtonosných částic směrem k Zemi, je důležité mít na paměti nevyzpytatelnou náturu Slunce a nutnost co nejlépe chápat jeho chování. Společně s budoucí misí ESA zaměřenou na kosmické počasí Vigil, která nabídne unikátní pohledy na události, jako byla tato, můžeme lépe chránit naši planetu před prudkými výbuchy Slunce.

Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).