Každých šedesát sekund se do světových oceánů dostane ekvivalent plně naloženého náklaďáku plastů. Ale kde končí? Musíme si přiznat, že dnes vlastně netušíme. Projekt ESA s plovoucími vysílači, jejichž cesta může být v průběhu času sledována, má pomoci nalézt odpověď. Díky tomu vznikne sofistikovaný softwarový model akumulace plastového odpadu v mořích.
Coby technologicky vyspělá verze posílání vzkazů v lahvích byly u pobřeží Indonésie vhozeny do moří sledovatelné bóje. Zdejší soustava tisíců ostrovů totiž vytváří nejkomplexnější a nejhůře předvídatelné proudy na Zemi.
Bóje vyrobené ze dřeva (pro maximální udržitelnost) byly vyvinuté francouzskou organizací CLS (Collecte Localization Satellites). Jde o dceřinou firmu francouzské kosmické agentury CNES: CLS je nejznámější dohledem nad označenými mořskými živočichy, bójkami a rybářskými flotilami pomocí svého dlouhodobě funkčního geopozičního systému Argos. Ten provádí opravy chyb družicové navigace a do CLS je vrací prostřednictvím satelitního spojení.
CLS při rozmístění bójí využilo předchozích zkušeností s mořským znečištěním plasty v Indonésii. Již dříve se spojila s indonéským Ministerstvem pro námořní záležitosti a rybolov, aby pomohla s odstraňováním odpadu. Národní plán totiž počítá se snížením znečištění moře plastovým odpadem o 70 procent do roku 2025.
Společně se sledovacími bójemi projekt MARLISAT zahrnuje také využití snímků z dálkového průzkumu Země pro detekci zdrojů plastů nebo pro předpovídání pohybů a akumulace plastového odpadu. Využívá přitom stávající model pohybu oceánů CLS nazvaný MOBIDRIFT.
Partner projektu Pixalytics z Velké Británie mezitím vyvíjí algoritmus strojového učení, který bude schopen detekovat hromadění plastů na plážích a některých místech oceánů na základě družicových snímků.
„Síla tohoto projektu je v kombinaci družicových pozorování, dat získaných na místě a numerického modelování,“ komentuje oceánograf z CLS Marc Lucas. „Stejně tak je skvělé pracovat na udržitelném typu bójí, u nichž je využíváno jako hlavní konstrukční materiál dřevo. Coby vědci máme povinnost pracovat na udržitelnějším přístupu k vědě.“
Bóje byly vypuštěny na konci května. V reálném čase jsou sledovány skrze dedikovaný portál. Jsou vybaveny bateriemi s životností přibližně 100 dní, přičemž výstupy z nich pomohou optimalizovat parametry modelu driftu.
Projekt MARLISAT je podporován v rámci programu Discovery ze základních aktivit ESA. CLS se zapojila skrze otevřenou výzvu pro nápady týkající se plastového odpadu v mořích zveřejněné na platformě ESA OSIP (Open Space Innovation Platform). Ta vyhledává nové slibné nápady z akademického sektoru, průmyslu i od nejširší veřejnosti.
S návrhem bóje také pomáhali specialisté ESA na konstrukci antén. K tomu dodává jeden z nich, Peter de Maagt: „Je privilegiem pracovat na projektech využívajících vesmír ku prospěchu lidstva a pomáhat začít řešit problém plastového odpadu v oceánech. Získáme cenná data pro kalibraci modelů a také základní informace, z nichž budeme moci vycházet.“
MARLISAT jedním, ale nikoliv jediným z portfolia projektů zkoumajících znečištění oceánů plasty, který byl iniciován skrze OSIP a je podporován programem ESA Discovery.
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
