Obří kra A-68A ztrácí kusy ledu


Jak je vidět na nových snímcích pořízených misí Sentinel-3 systému Copernicus, tak se ze severního konce ledovce A-68 odlomil velký blok ledu.

Satelitní mise jsou využívané ke sledování cesty ledovce A-68A už od roku 2017, kdy se odlomil od šelfu Larsen C v Antarktidě. V uplynulých týdnech se přitom ledovec A-68A přiblížil nebezpečně blízko k osamocenému ostrovu Jižní Georgie. Vědci se obávali, že by mohli uvíznout na mělčině kolem ostrova a ohrozit zdejší životní prostředí.

Nové družicové snímky ovšem ukázaly, že se ledovec otočil ve směru hodinových ručiček, čímž se točí kolem vlastního konce nacházejícího se blíže k mělčině. Dost možná, že v tomto místě přišel do kontaktu s mořským dnem, které je tu v menší hloubce, než 200 m, čímž se začal nejen otáčet kolem místa kontaktu, ale zároveň přišel o velký kus odlomený ze severní části.

Nový úlomek z ledovce je zhruba 18 km dlouhý a má plochu přibližně 140 km2. Tedy zhruba tolik jako Plzeň. Tento kus je na snímcích jasně vidět oddělený od hlavního ledovce A-68A. Navzdory tomu, že se na snímcích zdá jako malý, je nový kus ledu dostatečně rozměrný na to, aby získal své vlastní označení. Zřejmě jej tak US National Ice Centre v následujících dnech pojmenuje A-68D. Dva velké úlomky, které se už dříve oddělily od hlavního ledovce, dostaly označení A-68B a A-68C.

Hlavní část ledovce A-68A má nyní plochu přibližně 3700 km2, která je dlouhá zhruba 135 km. V uplynulých týdnech přišla kra o větší množství úlomků, díky čemuž ztratila titul největší ledovec světa. První místo tak nyní patří ledovci A-23A, který má plochu téměř 4000 km2 a který je nyní zaklíněný ve Weddellově moři.

Stále přitom zůstává nejasné, kam se nyní ledovec A-68A vydá. Protože je unášený proudy, může pokračovat ve své cestě kolem ostrova Jižní Georgie tak, jako mnoho ledovců v minulosti. Pak by zřejmě pokračoval jihovýchodním směrem, než se znovu stočí na sever.

Mapy vytvořené družicovými snímky zachycují různé pozice ledovce v průběhu jeho tříleté samostatné cesty. V prvních dvou letech přitom uvolněný A-68 driftoval jen pomalu, když jej brzdil mořský led. Ale jak se dostal na relativně otevřené vody, rychlost pohybu rostla.

Mapa s historickou cestou ledovce je založená na data z mnoha družic včetně ESA ERS-1 a ERS-2, stejně jako na informacích z databáze AITD (Antarctic Iceberg Tracking Database).

Družicové mise byly využívány poslední tři roky ke sledování pohybu ledovce. Mezi nimi byla zvláště užitečná radarová mise Sentinel-1, která má schopnost vidět skrze mraky nebo pracovat v noci, což je zásadní vlastnost pro mapování polárních oblastí v zimě.

Celý příběh kry A-68A je zde (v angličtině).

Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).

Rubriky