Na dvou nejdůležitějších ledovcích Antarktidy přibývají praskliny a trhliny


Družicové snímky odhalily, že dva z nejrychleji se měnících ledovců v Antarktidě praskají a slábnou rychleji, než kdy dříve. Jde o první krok k rozpadu ledovců, které pak roztají a přispějí k dramatickému nárůstu mořské hladiny.

Za použití dat z družic ESA, NASA a USGS výzkumníci prostudovali ledovce na Borovicovém ostrově a Thwaites v Amundsenově moři: dva z nejdynamičtějších ledovců na Antarktidě, které jsou zodpovědné za významných 5 procent z globálního růstu hladiny moří.

Společně představují oba ledovce plovoucí těleso o ploše Norska, přičemž obsahují tolik vody, že jsou schopné zvednout hladinu globálního oceánu o více než metr. Oba ledovce přitom výrazně proměnily v uplynulých dekádách svoji morfologii v souvislosti s proměňujícími se atmosférickými a oceánskými podmínkami. Rostoucí teplota oceánů vede k tomu, že ledovcové šelfy tají, ztenčují se a ustupují.

Předpověď toho, jak se tyto zásadní ledovce vyvinou v následujících letech je kritická pro pochopení budoucnosti našich moří a naší oteplující se planetu. Jenže podobné předpovědi jsou nejisté, protože počítačové modely nejsou schopné brát v potaz plnou šíři ledovcových procesů a chování.

„Abychom zjistili, cože se skutečně odehrává na ledovcích na Borovicovém ostrově a Thwaites, tak jsme se ponořili do dat získaných mnoha různými družicemi,“ říká Stef Lhermitte z Delft University of Technology (Nizozemí), který je zároveň hlavním autorem nové studie.

„Odhalili jsme strukturální poškození na okrajích šelfových ledovců, kde se led mění z rychle na pomalu se pohybující: velké trhliny, praskliny a další podobné útvary ukazují, že se ledovce začínají pomalu trhat. Dnes jsou šelfové ledovce podobné pomalému autu v dopravě: přinutí všechno, co je za nimi, zpomalit. Jenže jakmile je odstraníme, tak led nacházející se ve vnitrozemí zvýší svoji rychlost pohybu. V konečném důsledku tak bude hladina moří stoupat ještě rychleji.“

Popisované trhliny nejsou na snímcích z roku 1997 patrné. Na fotografiích z roku 2016 pak je poškození mnohem menšího rozsahu. To ukazuje, že rozpad je otázkou posledních dvou dekád a že se v posledních letech výrazně zrychluje.

Stef Lhermitte a kolegové studovali, jak se poškozené oblasti změnily v letech 1997 až 2019, jak se změnily parametry ledovce a jak se měnila rychlost pohybu ledu. Využili k tomu data z misí CryoSat (ESA), Sentinel-1 (Evropská komise) a Landsat (NASA/USGS) a japonského přístroje ASTER na palubě družice Terra (NASA). Následně vytvořili model s potenciálními dopady poškozených ledovců a dospěli ke znepokojivým závěrům.

„Zdá se, že štěpení ledovců nastartuje další procesy: je předpokladem rozpadu šelfových ledovců, vysvětluje spoluautor studie Thomas Nagler z institutu ENVEO v rakouském Innsbrucku. „Když ledovce začnou na svých slabých místech praskat, poškození se rozšiřuje a oslabuje je ještě více. Což má za následek další poškození a v konečném důsledku se ledovce rozpadají ještě rychleji.“

Čím více jsou šelfové ledovce poškozené, tím rychleji ztrácejí hmotnost a jejich „linie uzemnění“ – místo, kde se ledovec odpoutává od mořského dna a začíná plavat – ustupuje. Obecně se pak zdá, že procesy poškození ledovců budou klíčovým faktorem budoucí stability Antarktidy. A naopak: jak rychle budou její ledovce tát, tak rychle se bude zvyšovat hladina světového oceánu.

„Výstupy studie upozorňují na akutní potřebu zahrnout tyto procesy do modelových projekcí ústupu ledovců, ztráty hmotnosti a objemu ledového pokryvu a změn hladin moří,“ doplňuje vědec mise CryoSat v ESA Mark Drinkwater.

„Víme, že významné množství ledovců v západní Antarktidě je dnes ohrožováno klimatickou změnou – nedávné studie ukazují, že 24 procent veškerého ledu je zde nestabilní a rychle se ztenčuje. Nová zjištění zdůrazňují, jak rychle k poškození dochází. Zároveň ukazují, že ledovce na Borovicovém ostrově a Thwaites jsou zranitelnější než kdy dříve.“

Výzkum ledovců v Antarktidě ESA realizuje v rámci projektu POLAR+ Ice Shelves, který začal v září 2020. Ve spolupráci s ENVEO a pod vedením Anny Hoggové (University of Leeds, Velká Británie) má mezinárodní tým projektu vylepšit metody pro sledování praskání a poškozování šelfových ledovců. Projekt vytvoří řadu datových sad, které budou charakterizovat to, jak se šelfové ledovce změnily v průběhu poslední dekády. A dále budou zkoumat, jaké procesy jsou hybateli těchto změn.

Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).

Rubriky