Tento měsíc před čtyřiceti lety odstartovala první v Evropě postavená laboratoř Spacelab na palubě kosmického raketoplánu Columbia z Kennedyho kosmického střediska (Florida). Na palubě byl i Ulf Merbold, který se stal prvním astronautem ESA. Desetidenní mise Spacelab-1 znamenala vstup ESA do oblasti pilotovaných kosmických letů.
Spacelab-1 odstartoval 28. listopadu 1983 v 11.00 h místního času (17.00 h středoevropského) jako náklad devátého letu raketoplánu. Po dokončení 166 oběhů Země a po misi trvající 10 dní 7 hodin a 47 minut přistál raketoplán Columbia na Edwardsově letecké základně v Kalifornii. Stalo se tak 8. prosince 1983 v 0.47 h středoevropského času.
Mise nesoucí označení STS-9 byla přelomová v několika ohledech. Poprvé byl na palubě neprofesionální astronauti (palubní specialisté), poprvé letěl neamerický astronaut na misi NASA (Ulf Merbold reprezentující ESA), šlo o dosud nejdelší let raketoplánu a o misi s nejpočetnější posádkou. Navrch let představoval první operační využití komunikačního systému NASA TDRS (Tracking and Data Relay Satellite).
Ovšem největším přelomem bylo, že šlo o premiérový let Spacelabu, první skutečné kosmické laboratoře. Během vývoje raketoplánů v sedmdesátých letech minulého století NASA zjistila, že bude potřebovat zařízení, které umožní vědcům provádět rozsáhlé experimenty v průběhu letu na oběžné dráze. V rámci dohody o spolupráci s NASA proto ESA vytvořila modulární výzkumnou laboratoř, která se vměstnala do nákladového prostoru raketoplánu.
Evropa byla zodpovědná za financování, návrh a výrobu této kosmické laboratoře a souhlasila s bezúplatným dodáním inženýrského modelu, prvního letového prototypu a pozemního vybavení výměnou za společnou první misi. Laboratoř Spacelab byla postavena konsorciem evropských firem pod vedením brémské společnosti VFW-Fokker/ERNO (později MBB/ERNO, nyní Airbus Space).
Kosmický raketoplán nesl poprvé šestičlennou posádku. V ní byl astronaut ESA Ulf Merbold z Německa, který se tak stal prvním neamerickým astronautem na raketoplánu.
V rámci přípravy na program Spacelab vybraly členské země ESA v roce 1978 celkem 53 kandidátů na jedno místo evropského palubního specialisty. Z nich vzešlo kvarteto finalistů: Ulf Merbold z Německa, Wubbo Ockels z Nizozemska, Claude Nicollier ze Švýcarska a Franco Malerba z Itálie. Pro první misi Spacelab byl vybraný Ulf Merbold, jeho náhradníkem se stal Wubbo Ockels. Ten se do vesmíru podíval později při misi Spacelab-D1 v roce 1985.
Během letu Spacelabu-1 bylo provedeno více než 70 vědeckých experimentů z mnoha oblastí vědy: astronomie, sluneční fyziky, fyziky kosmické plazmy, dálkového průzkumu Země, materiálových věd, technologií a životních věd. Posádka pracovala ve dvou směnách dvanáctihodinových po třech astronautech, což dovolilo nepřetržitý provoz laboratoře.
Mezi lety 1983 a 98 letěla laboratoř Spacelab na raketoplánech celkem 22krát. Experimenty provedené na její palubě nepředstavovaly jen významný podíl ke kosmickému výzkumu, ale také umožnily získat znalosti a expertízu pro dnešní program Mezinárodní kosmické stanice.
Mnoho z vlastní laboratoře Spacelab je propsáno do kosmického hardware, který létá dodnes. Přetlakový plášť byl využit i pro moduly Harmony a Tranquillity na kosmické stanice a třeba zásobovací lodě ESA ATV (Automated Transfer Vehicles) i komerční Cygnus využily vnitřní strukturu Spacelabu.
Evropská laboratoř Columbus trvale připojená k ISS se vyvinula ze Spacelabu. Uvnitř pak Spacelab využíval standardizované vědecké racky (skříně), které byly jedním ze stavebních pilířů jeho úspěchu a které následně byly adaptovány i pro laboratorní moduly kosmické stanice.
Stejným způsobem, jakým byl Spacelab provozován mezinárodními týmy astronautů, jsou dnes provozovány evropské experimenty a laboratoře na ISS. Jejich běh a provádění zajišťují stálé posádky stanice, v nichž jsou nyní pravidelně přítomni evropští kosmonauti.
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
