Kterak vzniká chaos: krátery a kolaps na Marsu

Sdílet:


Snímky planety Mars mohou klamat z hlediska „nadmořské“ výšky jednotlivých útvarů, a to i když jde o rozdíly extrémní. Ukazuje to fotografie oblasti Pyrrhae Regio z mise ESA Mars Express. Kus terénu se zhroutil a propadl o více než čtyři kilometry pod okolí, což ilustruje neskutečný kontrast a dynamiku na povrchu Marsu.

Tato oblast Marsu, která je zde zobrazená kamerou sondy Mars Express HRSC (High Resolution Stereo Camera), zachycuje stopy různých zajímavých procesů.

Na levé straně snímku jsou vidět roztroušené dopadové krátery, které vznikaly při kolizích přilétajících těles a zasahujících povrch Marsu. Povrch největší a nejvyšší pánve pak má rozpětí zhruba 40 kilometrů a obsahuje zlomy a další znaky zformované krátce po vzniku vlastního kráteru. Žhavá roztavená hornina byla zřejmě během formování kráteru vyvržena vzhůru, poté se ochladila a dopadla v podobě útvarů připomínajících jizvy. Ty jsou viditelné na snímku.

Směrem ke středu snímku je povrch relativně hladký a bez význačných prvků. Dva široké kanály si ovšem propracovaly cestu skrze krajinu a je vidět, kterak meandrují a zanechávají rozvětvené zářezy v okolním terénu. Tyto kanály připomínají „sběrná údolí“ na Zemi, které se formují tehdy, když voda neustále prosakuje a teče sedimentem tak, že vytváří přirozenou drenážní síť.

Údolí jsou připojena k pravé straně skutečné hvězdy tohoto snímku: ponořené, nepravidelné a zjizvené části povrchu známé jako chaotický terén.

Chaotický terén, jak už jeho označení naznačuje, vypadá nepravidelně a neuspořádaně a předpokládá se, že vzniká tehdy, když podpovrchový led a usazeniny začnou tát a pohybovat se. Tento pohyb pak způsobuje, že se povrchová vrstva boří – tento kolaps může nastat rychle a katastroficky, když vody rychle odteče regolitem (blízkopovrchová vrstva kamenných planet). Tání ledu může být nastartováno zahřátím (třeba proudy sopečné lávy), podpovrchovým magnetismem, dopadem velkých meteoritů nebo změnami klimatu.

V chaotickém terénu led roztál, vzniklá voda odtekla a nyní v prázdných dutinách, které kdysi hostily „led“, zůstalo množství nesourodých rozbitých bloků. Pozoruhodná je skutečnost, že dno těchto dutin se nachází nějaké čtyři kilometry pod povrchem u kráterů na levé straně. Je to dobře vidět na přiloženém topografickém pohledu: jde o kolosální rozdíl ve výšce. Pro srovnání: nejvyšší vrcholky Pyrenejí a Alp se nacházejí ve výšce 3,4 a 4,8 kilometru.

Když se ale vezme v potaz širší krajina okolní oblasti Pyrrhae Regio, tak chaotická podoba oblasti není příliš překvapivá. Na západ od této oblasti leží jeden z nejextrémnějších útvarů v naší Sluneční soustavě: kolosální kaňonový systém nazvaný Valles Marineris.

Valles Marineris je přibližně desetkrát delší a pětkrát hlubší, než Velký kaňon na Zemi. Skládá se z nesčetného množství menších prohlubní, kanálů, výronů, zlomů a stop zanechaných tekoucím materiálem (jako je voda, led, láva nebo suť). Jde o domov mnoha zásadních chaotických terénů. Včetně Aurorae Chaos a Erythraeum Chaos.

Valles Marineris je nepřehlédnutelná jizva na povrchu Marsu, u níž se předpokládá, že vznikla, když se kůra planety rozpínala sopečnou činností. To způsobilo, že se povrch napínal, až praskl a zhroutil se do hlubokých koryt, která dnes vidíme. Tato koryta byla dále tvarována a erodována vodními toky, sesuvy povrchu a dalšími erozivními proces. Sondy nad planetou, jako je třeba Mars Express, odhalily, že minimálně v částech údolí Valles Marineris se nacházela v nedávné minulosti vody (což v daném případě znamená před stovkami miliónů let).

Mars Express krom toho, že charakterizoval komplexní procesy odehrávající se ve výjimečných útvarech jako je Valles Marineris, strávil od roku 2003 mnoho času snímkováním povrchu Marsu, mapováním jeho minerálů, identifikováním složení a koloběhu jeho atmosféry, studováním světa pod povrchem a zkoumáním dalších fenoménů, jako je sluneční vítr (proud nabitých částic emitovaný Sluncem) a jeho interakce s martovským prostředím.

Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).

Rubriky