Na konci léta 2021 byl poprvé v historii zaznamenaný déšť ve střední oblasti Grónského ledovce. Po této mimořádné události následovalo rychlé tání sněhu a ledu na povrchu. Vědci nyní vysvětlili, cože se v oněch letních dnech stalo a co z toho pro nás plyne.
Nikdy dříve nezaznamenaný déšť, který se spustil 14. srpna 2021, zaznamenala média na celém světě. Nejsvrchnější část enormního ledového pokryvu Grónska byla až donedávna příliš studená na to, aby zde padalo cokoliv jiného než sníh. To už ale není pravda.
Co vedlo k tomuto extrémnímu dešti a jaký to mělo vliv na led?
Vědci z Oddělení glaciologie a klimatu při Geologickém průzkumu Dánska a Grónska (GEUS) ve spolupráci s kolegy z Francie a Švýcarska tyto otázky prozkoumali a přišli s odpověďmi.
Nepršelo pouze v oblasti Summit Camp: déšť byl zaznamenaný novými automatickými meteorologickými stanicemi rozmístěnými na celém ledovém příkrovu v rámci projektů GEUS pro monitorování ledovců PROMICE a GC-Net.
Studií detailních dat z těchto stanic společně s měřením povrchové odrazivosti neboli albeda pomocí družice Sentinel-3 systému Copernicus a informací o chování atmosférické cirkulace vědci zjistili, že dešti předcházela horká vlna v období roku, kdy sezónní tání obvykle zpomaluje.
„Ukázalo se, že samotný déšť nebyl tím nejdůležitějším faktorem,“ uvádí profesor Jason Box z GEUS a hlavní autor studie zpracovávající výsledky výzkumu, která byla přijata pro publikaci v Geophysical Research Letters.
„Je to ironie. Ve skutečnosti to nebyl déšť, který způsobil škodu na sněhu a ledu. Je to ztmavující účinek tající vody a to, kterak teplo z události rozpustilo sníh překrývající tmavší led v dolní třetině ledového pokryvu.
„Nezvykle teplé atmosférické proudy se v letních měsících prohnaly podél Grónska a vytvořily podmínky pro silné tání právě v okamžiku, kdy se obvyklá sezóna tání chýlila ke konci.“
Ve skutečnosti by k rozsáhlému náhlému tání ledu v Grónsku došlo, i kdyby se ani jediná kapka deště nedotkla povrchu.
Hlavním viníkem bylo totiž samotné teplo, které roztálo a kompletně odstranilo povrchový sníh, a tím změnilo albedo (řecké slovo pro „bělost“) povrchu. Proto grónský sníh a led absorbovaly mnohem více slunečního záření.
Výzkumníci zjistili, že mezi 19. a 20. srpnem 2021 toto tání způsobilo ústup výškové hranice sněhu o neuvěřitelných 788 metrů. Když se hranice sněhu posunula, odhalila rozsáhlou oblast tmavého holého ledu.
Za normálních okolností sníh tento led kryje a izoluje. Jenže sníh roztáhl náhle a vystavil led působení tepla, což vedlo k dalšímu tání.
Od roku 2017 profesor Box se svými kolegy neustále monitoruje dynamiku tání díky datům z mise Sentinel-3 systému Copernicus. Jde o součást výzkumu podporovaného programem ESA Earth Observation Science for Society.
Výzkumníci mimo jiné zjistili, že za jediný den 19. a 20. srpna byla odhaleno mnohem více ledu, než kterýkoliv jiný den od počátku sledování.
Autoři studie dospěli k názoru, že tepelná vlna způsobivší déšť může posloužit jako vynikající příklad „zpětné vazby zvýšení albeda, kdy dochází ke zvýšení následků úvodního odtání“.
Krom zřejmých obav z rychlejšího tání ledového příkrovu poukázala studie také na významnou pomoc při studiu události díky datům z automatických meteorologických stanic na ledovcích, které zde rozmístil GEUS. Data z nich společně s měřeními družic Sentinel-3 systému Copernicus pomáhají pochopit přesné procesy a dynamiku vedoucí k tání ledu.
I když déšť představoval šok a mezník v klimatické historii, vědci věděli, že k němu dříve či později musí dojít. A to s ohledem na rostoucí teploty v Arktidě.
Proto profesor Box a spoluautoři vyzývají další vědce, aby se dále věnovali studiu atmosférických proudů a nikoliv pouze vlastních srážek.
Došli k závěru, že pochopení frekvence vln veder může být významnějším cílem výzkumu než kapalné srážky, které vlastní vlny mohou, ale také nemusí produkovat.
Výzkum byl podpořený programem ESA Earth Observation Science for Society.
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
