ESA testuje detekci plastů v oceánech

Sdílet:


Jsou družice schopné sledovat a mapovat platový odpad, který zaplňuje zemské oceány? Výzkumné týmy z celé Evropy se vydaly do testovacího zařízení v Nizozemsku, aby se zde pokusily detekovat plovoucí plasty. Zde pomoci sady mikrovlnných a optických přístrojů vyhodnocovali, zdali je monitorování plastů z oběžné dráhy proveditelné.

„Co můžeme říci je, že některé z našich přístrojů zvýšily úroveň signálů ve chvíli, kdy jsme v moři měli plasty ve srovnání se stavem, kdy v něm nebyly,“ vysvětluje inženýr ESA Peter de Maagt, který na testování dohlížel.

„Tento výsledek znamená, že přístup si zasluhuje další zkoumání. Je to mnohem více, než v co jsme doufali, když jsme loni testování zahajovali. Krom toho jsme prošli příkrou křivkou učení od doby, kdy jsme začali.“

„Zároveň nejsme schopni s jistotou říct, zdali detekuje plasty přímo, nebo zdali signál vzniká v souvislosti s nějakým spojeným faktorem. Může jít třeba o prohlubně na vodní hladině způsobené plastem, nebo jím vyvolané malé vlnky. Jde tedy o něco, čemu se musíme ještě dále věnovat ve skutečném námořním prostředí. Použijeme k tomu letouny nebo drony. A pokud vše půjde podle plánu, pak i experimentální kosmickou misi.“

Střízlivé odhady hovoří o tom, že ročně skončí v oceánech průměrně deset miliónů tun plastů. To je ekvivalent toho, jako kdyby každou sekundu byl do moří vyklopení jeden nákladní automobil plný plastového odpadu. Výzkumníci ovšem mají představu o tom, co se stane jen asi s jedním procentem z tohoto množství. Družicové sledování může v budoucnu pomoci sledovat jeho rozšíření nebo cesty. A to v případě, že se podaří vyvinout odpovídající sledovací techniky.

Zkušební kampaň proběhla ve výzkumném institutu Deltares ve městě Delft (Nizozemsko) uvnitř obřího zařízení ABF (Atlantic Basin Facility). Jde o unikátní bazén dlouhý 75 m a široký 9 m, který obsahuje generátory pro vytváření realistických vln odpovídajících těm na širém moři.

„Používáme zařízení ABF k simulování prostředí volného moře tak realisticky, jak je to jen možné,“ vysvětluje odborník z Deltares Anton de Fockert. „Obvykle používáme toto testovací zařízení, abychom se vypořádali s hydraulickými problémy, které nedokážeme vyřešit za pomoci počítačových modelů. To zahrnuje například testování ochrany dna pro pobřežní větrné farmy a konvertory energie přílivu a odlivu, stejně jako hydraulické konstrukce.“

„Z mého úhlu pohledu je tato stávající testovací kampaň jedinečná, protože zahrnuje mnoho různých skupin s různými znalostmi, od oceánských vln po mikrovlny, od optických systémů po platové odpady. Jde o nástupnický projekt kampaně, kterou jsme provedli v loňském roce. S tou výjimkou, že nyní používáme menší množství plastu k odhalení a kvantifikaci odpadu a hledání nových monitorovacích přístupů.“

Týmy z Institutu pro telekomunikace v Portugalsku a University of Stirling ve Skotsku se věnovaly radarovému dálkovému průzkumu. Kombinovaná skupina z University of Leiden, University of Oldenburg a University of Twente pak nasadila optické přístroje.

Mezitím spojený tým z University of Alberta v Kanadě a Technical University Delft v Nizozemsku prováděl základní fyzikální analýzu. Včetně pokusů lépe kvantifikovat efekt vlivu plastového odpadu na tlumení vln, což může v budoucnu posloužit k odhadu koncentrace plastů.

Projekt je součástí větší kampaně OSIP věnující se plastovému odpadu, která je podporována v rámci programu ESA Discovery and Preparation. Ten zajišťuje základní výzkum, jenž vytváří předpoklady pro budoucí mise ESA.

Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).

Rubriky