Ve Sluneční soustavě jsme doposud objevili 30039 blízkozemních asteroidů: tedy kamenných těles, která obíhají kolem Slunce a jejich pouť je zavádí do blízkosti oběžné dráhy Země. Většina z nich byla objevena v minulé dekádě. Ilustruje to, že naše schopnost detekovat potenciálně nebezpečné asteroidy se rychle zlepšuje.
Asteroid je nazývaný blízkozemním asteroidem (NEA, Near-Earth Asteroid) pokud jeho trajektorie vede do vzdálenosti menší než 1,3 AU (Astronomical Units, astronomické jednotky) od Slunce. 1 AU je průměrná vzdálenost Slunce a Země, takže blízkozemní asteroidy se teoreticky mohou k naší planetě přiblížit na 45 miliónů kilometrů.
V současné době představují NEA třetinu z přibližně jednoho miliónu asteroidů známých v naší Sluneční soustavě. Většina z nich se přitom nachází v tzv. pásu asteroidů mezi Jupiterem a Marsem.
Asteroidy jsou sledovány a tříděny astronomy už více než dvě století. A to od chvíle, kdy v roce 1801 Giuseppe Piazzi objevil první z nich. První blízkozemní asteroid (433) Eros byl objevený o přibližně sto let později, 13. srpna 1898.
Zhruba třicetikilometrový Eros byl objevený Carlem Gustavem Wittem a Felixem Linkem na observatoři Urania Observatory v Berlíně; nezávisle na nich pak Augustem Charloisem z observatoře v Nice. Oběžná dráha přivádí kamenný asteroid až do vzdálenosti 22 miliónů kilometrů od Země, což je 57násobek vzdálenosti k Měsíci.
Eros byl přitom nejen prvním objeveným blízkozemním asteroidem, ale také byl prvním, kolem něhož začala kroužit sonda ze Země a prvním, na kterém automatický velvyslanec lidstva přistál. Kdysi dávno provedené první výpočty oběžné dráhy tohoto kamenného tělesa také umožnily přesné určení tehdy nepřesně známé vzdálenosti Slunce a Země.
Velké asteroidy byly pochopitelně objevované dříve, protože jsou mnohem snazší na spatření. Byly považovány za malé planetky, což termín používaný dodnes (planetky). S tím, jak se teleskopy stávají čím dál citlivějšími, nacházíme asteroidů čím dál více a vyšším tempem. I ty, které mají v průměru třeba jen desítky metrů.
Pozemní pozorovací teleskopy (např. Catalina Sky Survey v Arizoně) jsou navržené ke skenování velkých ploch oblohy, kde pátrají po nových objektech pohybujících se na pozadí „nepohybujících“ se hvězd.
Přesněji zaměřované větší teleskopy jako je třeba VLT (Very Large Telescope) na evropské Jižní observatoři, mohou být využity pro následná pozorování. Díky tomu lépe poznáváme oběžnou dráhu „nového“ asteroidu, stejně jako jeho velikost nebo složení.
Gaia je kosmická observatoř ESA na misi mající za cíl katalogizovat miliardu hvězd v naší galaxii, ovšem krom toho nám pomáhá lépe pochopit rizika plynoucí z asteroidů.
„Díky observatoři Gaia toho víme mnohem více o hvězdách v naší galaxii, které pak fungují jako pozadí při pozorování asteroidů,“ vysvětluje Tineke Roegiers, který má u mise Gaia na starosti podporu komunit.
„Přesné pozice asteroidů jsou získávány díky jejich přechodům přes hvězdy. Takže čím lépe známe pozice hvězd, tím přesněji můžeme spočítat oběžné dráhy asteroidů.“
S použitím „hvězd observatoře Gaia“ je možné zpřesňovat i oběžnou dráhu již známých blízkozemních astreoidů. A také se podařilo znovuobjevit některé „ztracené“ asteroidy.
„Každý asteroid objevený v blízkosti Země se automaticky kvalifikuje jako blízkozemní asteroid, ale mnoho je nalezeno i velmi daleko od naší mateřské planety,“ vysvětluje astronom z koordinačního střediska blízkozemních objektů v ESA Marco Micheli.
„Postupně jsou objevovány nové objekty, jejich pohyb je studovaný a i s několika málo pozorováními z různých nocí dokážeme předpovídat jejich budoucí trajektorii. V závislosti na množství a kvalitě pozorování tak víme o jejich dráze na desítky, často i stovky let dopředu.“
Kancelář ESA NEOCC (Near-Earth Object Coordination Centre) v italském středisku ESRIN je domovem odborníků na asteroidy a hodnocení rizik. Tým využívá síť teleskopů po celé zeměkouli, aby provedl pozorování nově objevených asteroidů a vyhodnotil jejich rizikovost, stejně jako věnuje pozornost „starým“ asteroidům, které ještě nebyly prohlášeny za „bezpečné“.
V současnosti je 1425 asteroidů, které mají „nenulovou“ šanci střetu se Zemí, pod bedlivým dohledem, který organizuje NEOCC v rámci seznamu rizika (Asteroid Risk List). Ten je neustále aktualizován a je pro každého k dispozici volně. Můžete se také zaregistrovat k odběru měsíčníku ESA „Asteroid Newsletter“, takže všechny novinky týkající se asteroidů dorazí přímo za vámi.
Aktuálně nás nemusí žádný blízkozemní asteroid znepokojovat – alespoň pro příští stovku let. Některé z menších objektů sice zasáhnou Zemi, ale ty jsou příliš malé a budou mít malý vliv. Tedy kromě vytvoření stopy „padající hvězdy“, když shoří v atmosféře na noční obloze.
Pokud se bavíme o rozměrných asteroidech s obrovským devastačním potenciálem, které jsou větší než jeden kilometr, většina už byla objevena a žádný nepředstavuje riziko dopadu na Zemi v příštím století. A pro ty, které by nás snad mohly zasáhnout ve vzdálenější budoucnosti, máme dostatek času na jejich studium a přípravu mise vedoucí k jejich odklonění z kolizní dráhy.
Stávající prioritou jsou středně velké asteroidy o průměru několika set metrů. Mnoho z nich je nad našimi hlavami a čeká na objevení. Právě proto, že mají menší velikost, není úplně snadné je odhalit.
„Dobrou zprávou je, že více než polovina dnes známých blízkozemních asteroidů byla objevena v posledních šesti letech. To dokazuje, jak výrazně se naše pozorovací schopnosti zlepšují,“ vysvětluje vedoucí planetární obrany ESA Richard Moissl.
„Jak pokoření mezníku 30 tisíc detekovaných asteroidů ukazuje a jak vyplývá z rostoucího počtu objevů v poslední době, je jen otázkou času, kdy nalezneme úplně všechny.“
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
