Antarktická ozónová díra je největší a nejhlubší za poslední roky


Měření z družice Sentinel-5P systému Copernicus ukazují, že letošní ozónová díra nad Antarktidou je jednou z největších a nejhlubších za poslední roky. Detailní analýza provedená Německým letecko-kosmickým střediskem ukazuje, že ozónová díra nyní dosáhla maxima své velikosti.

Velikost ozónové díry se pravidelně mění. Od srpna do října se zvětšuje, přičemž mezi polovinou září a polovinou října dosahuje maximální velikosti. Když pak vysoké teploty ve stratosféře začnou nad jižní polokoulí klesat, úbytek ozónu zpomalí, polární vír se oslabí a rozplyne. Do konce prosince se pak úroveň ozónu vrátí k normálu.

V letošním roce ukazují měření z družice Sentinel-5P systému Copernicus, že ozónová díra dosáhla své maximální velikosti 25 miliónů kilometrů čtverečních 2. října. To je srovnatelné s velikosti v letech 2018 a 2015, kdy byla její plocha zhruba 22,9 a 25,6 kilometrů čtverečních. Přitom loni se ozónová díra nejen uzavřela dříve, než obvykle, ale zároveň byla nejmenší zaznamenaná za posledních třicet let.

Proměnlivost velikosti ozónové díry je determinována především silou větrů vanoucích v antarktické oblasti. Tyto jsou přímým důsledkem rotace Země a velkých teplotních rozdílů mezi polárními a středními zeměpisnými šířkami.

Pokud je proud z větrů silný, funguje jako bariéra: vzdušné masy mezi polárními a mírnými oblastmi se nemohou promísit. Takže vzdušné masy zůstávají izolované v polárních oblastech a během zimy se ochlazují.

Diego Loyola z Německého letecko-kosmického střediska to komentuje: „Naše pozorování ukazují, že v roce 2020 ozónová díra od poloviny srpna rychle rostla. Nyní pokrývá většinu Antarktidy, což je vysoko nad běžným průměrem. Je také zajímavé, že letošní ozónová díra je jednou z nejhlubších a vykazuje rekordně nízké hodnoty ozónu. Celkový ozónový sloupec změřený přístrojem Tropomi na družici Sentinel-5P dosáhl 2. října blízko k 100 Dobsonových jednotek.“

Manažer pro misi Copernicus Sentinel-5P v ESA Claus Zehner k tomu dodává: „Celkový ozónový sloupec měřený družicí Sentinel-5P poskytuje přesné monitorování ozónové díry z vesmíru. Fenomén ozónové díry nelze přímo použít ke sledování celosvětových změn ozónu, protože je určován silou místních větrných polí vanoucích kolem polárních oblastí.“

V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století široké použití poškozujících chlorofluorouhlíků ve výrobcích jako ledničky a spreje poškodilo ozón nacházející se vysoko v naší atmosféře. To pak vedlo ke vzniku ozónové díry nad Antarktidou.

V reakci na to vznikl v roce 1987 Montrealský protokol, který chrání ozónovou díru ukončováním výroby a spotřeby těchto škodlivých substancí. To následně vedlo k postupnému obnovování ozónové díry.

Claus Zehner pokračuje: „Vycházejíce z Montrealského protokolu a poklesu používání lidmi vytvářených látek ničících ozón dnes vědci předpovídají, že globální ozónová díra dosáhne normálního stavu kolem roku 2050.“

ESA se mnoho let zapojuje do monitorování ozónové díry. Družice Sentinel-5P vypuštěná v roce 2017 je prvním satelitem z flotily systému Copernicus věnovaným monitorování naší atmosféry. Se špičkovým přístrojem Tropomi je schopná detekovat atmosférické plyny tak, že můžeme z vesmíru odhalovat znečišťující látky mnohem přesněji a s vyšším prostorovým rozlišením, než kdy dříve.

Další informace (v angličtině) jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).

Rubriky