Na madridské obloze byla spatřená „ohnivá koule“ – a hned nechala odhalit své astronomické předky. Koncem července letošního roku shořela v zemské atmosféře, ale svou cestu začala jako součást komety 169P/NEAT, která je původcem každoročního meteorického roje Alpha Capricornids.

Takové roje meteorů se objevují, když Země prochází dráhou komety, která je posetá jejími úlomky. Když se komety přibližují ke Slunci, jejich povrchový led se odpařuje a strhává s sebou kousky materiálu. Když pak dojde ke srážce těchto objektů se zemskou atmosférou, shoří jako meteory a nejjasnější z nich jsou viditelné jako „padající hvězdy“.

Takové kousky jsou stále živými a zachovalými zbytky počátků Sluneční soustavy. I když nejsou tyto světelné úkazy nebezpečné, většina z nich pochází z větších objektů, které občas prolétají nebezpečně blízko Zemi.

Pomocí sítě kamer po celé Evropě, včetně kamery AllSky7 v Cebreros (Španělsko), kterou provozuje ESA, a kamer nacházejících se v Jihozápadní evropské meteorické síti (Southwestern Europe Meteor Network, SWEMN), bylo možné vypočítat trajektorii a její původ. Vědci zjistili, že tato „ohnivá koule“ vstoupila do atmosféry ve výšce asi 100 kilometrů nad Madridem a o 23 kilometrů níže z velké části shořela nad španělskou provincií Guadalajara. Před těsným kontaktem se zemí už z ní zbyla jen malá kulička o velikosti méně než 10 centimetrů.

Samotná kometa 169P/NEAT má odhadované stáří asi 4,6 miliardy let a „její“ meteorický roj Alfa Capricornids vznikl před 3500 až 5000 lety, kdy z ní odpadla zhruba polovina hmoty.

Úlomky z této komety se protnuly se zemskou oběžnou dráhou a vytvořily vzácné a jasné meteory. Vytváří sice asi jen 5 meteorů za hodinu, ale obvykle jsou jasné, a z některých se stanou „ohnivé koule“ pozorovatelné i obyčejným okem.

V příštích desetiletích se dá očekávat, že tato „meteorická sprcha“ bude zesilovat a kolem roku 2220 bude nejsilnějším meteorickým rojem, jaký můžeme pozorovat.

Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).