NEOSAT je společný program ESA a CNES zaměřený na vývoj nové generace satelitních platforem (jinými slovy modelů) pro trh s telekomunikačními družicemi. Vyznačuje se snahou snížit cenu vypuštění a provozu satelitů v orbitě o 30% oproti předchozím standardům. V rámci jeho působení došlo k vývinu dvou nových družicových platforem a následně na jejich bázi ke konstrukci konkrétních satelitů, které se již mezitím také úspěšně prodávají na trhu. Díky výrazné poptávce se proto očekává, že za každé 1 euro investované do tohoto projektu se zúčastněným státům vrátí 20 eur.
Program NEOSAT se zaměřuje na satelity s hmotností mezi 3 a 6 tunami, které jsou momentálně u telekomunikačních družicích preferované nad těžšími modely. Snížení nákladů má být dosaženo využitím plně elektrického pohonu, snížením času potřebného na montáž, integraci a testování díky modulárnímu designu či kompatibilitou s více nosnými raketami jako Ariane nebo Proton. Vyrobené satelity se budou pohybovat po geostacionární (GEO) oběžné dráze, která je ideální na telekomunikační operace. Satelit se tak díky zvolené výšce neustále nachází nad stejným bodem na povrchu Země. Celkovým cílem projektu je ovládnutí alespoň poloviny světového trhu s telekomunikačními družicemi evropskými společnostmi do roku 2030 pomocí inovací a efektivity, přičemž se očekávané tržby pohybují na úrovni 25 miliard eur.
Úloha vybudovat nové platformy byla svěřena dvěma největším evropským společnostem věnujícím se konstrukci družic: Thales Alenia Space (TAS) a Airbus Defence and Space. Obě společnosti si pak vysúťažili konsorcia firem, které budou dodávat vybavení satelitů. Podílejí se na nich i české firmy, například při vývoji speciálního odlehčeného lepidla nebo mechanických systémů. Samotná fáze vývoje modelů byla spuštěna koncem roku 2015.
Platforma vyvinutá pod vedením TAS s názvem Spacebus Neo je schopna transportovat náklad s hmotností do 2000 kg a vyrábět na palubě energii do 20 kW. Pro verzi s čistě elektrickým pohonem tyto hodnoty představují 1400 kg a více než 16 kW. Spacebus Neo pokračuje ve stopách systému firmy TAS pod jménem Spacebus, který byl poprvé použit ještě v 80. letech minulého století. Pod taktovkou Airbus Defence and Space byla zase zkonstruována platforma Eurostar Neo, která dokáže zařízení na palubě zásobovat energií od 7 do 25 kW. Vyznačuje se vyšší kapacitou na vybavení satelitu a efektivnějšími systémy řízení energie a tepla. Nahrazuje dosavadní model Eurostar E3000 s prvním startem na oběžnou dráhu v roce 2004.
Zákazníci si budou moci při obou platformách vybrat ze tří různých typů pohonu, a to z plně elektrického, hybridního nebo plně chemického. Výhodou posledních dvou jmenovaných typů pohonu je, že díky chemickým pohonným látkám dokážou urychlit uvedení satelitu na zvolenou oběžnou dráhu. Celkově se dosud podařilo evropskému družicovému průmyslu prodat 15 satelitních platforem Neos, přičemž 8 z nich je typu Eurostar Neo a zbývajících 7 patří k Spacebus Neo.
Konnect, první satelit platformy Spacebus Neo provozovaný společností Eutelsat, byl vypuštěn na geostacionární dráhu 16. ledna 2020 z Guyanského kosmického centra ve Francouzské Guyaně. Na rok 2021 jsou naplánovány starty dalších dvou satelitů této platformy. Ze satelitů platformy Eurostar NEOSAT je partnerství veřejného a soukromého sektoru Evropské kosmické agentury (ESA) spuštěné spolu s francouzským Národním centrem kosmického výzkumu (CNES). Spadá pod ARTES (Advanced Research in Telecommunications Systems), program ESA zaměřený na podporu vývoje pokročilých telekomunikačních produktů a služeb.
Zdroje:
ESA, https://www.esa.int/Applications/Telecommunications_Integrated_Applications/Neosat
CSO, https://www.czechspace.cz/cs/cr-v-programu-neosat
Airbus, https://www.airbus.com/space/telecommunications-satellites/eurostar-series.html
TAS, https://www.thalesgroup.com/en/worldwide/space/news/all-electric-spacebus-neo
